Pán a vrabec Marka Míková Argo, 2017
Nová dětská kniha již renomované spisovatelky, ale také známé hudebnice a divadelnice Marky Míkové začíná větou: „Tenhle příběh vypráví o přátelství jednoho pána s vrabcem.“ Ale ve skutečnosti to není tak úplně příběh a ono přátelství je tak trochu jednostranné a de facto se vrabec objevuje skoro až v půlce vyprávění. Vyprávění je vlastně asi pro tuhle knížku nejsprávnější označení nikoliv dle striktní klasifikace literárních žánrů, ale díky její bezprostřednosti. Popisuje se zde relativně monotónní život jednoho pána, který žije na konci vesnice a jeho dny plynou v relativně ustáleném rytmu, jenž by se mohl zdát až stereotypem, kdyby ovšem pán nebyl schopen každou maličkost vnímat jako nevšední událost. Těmi vzrušivými momenty jsou především setkání s nejrůznějšími zvířaty, která se občas objeví na jeho zahradě. Ta přicházejí a odcházejí, jenom vrabec se tam usídlí a pán ho tím pádem začne vnímat jako svého jediného a největšího kamaráda. Záhy nato u pána zazvoní sousedka z domečku naproti, která hledá svého psa a má s sebou šestiletého kluka. To vše zůstane opět nadlouho pouhou epizodou, ale nakonec to postupně vnese přes určité peripetie do poklidného pánova (ale i vrabcova) života přece jen jistý posun. Pro povrchně orientovaného čtenáře dychtivého po nějakém skutečně vzrušivém ději a akci se tu tedy vlastně neděje téměř nic. Jenomže kouzlo tohoto vyprávění tkví právě v jeho „minimalistické“ formě, která ukrývá mnohá tajemství, jež je krásné si domýšlet. Už jen to, že pán takového ražení neustále pracuje na počítači, kde má „úžasnou, napínavou, dobrodružnou a nekonečnou práci“. Ale i záhadná nemoc kluka či to, o čem si kluk vypráví s vrabcem. Kdyby to vše bylo vyřčeno naplno a podrobně, už by šlo o jiný stylový útvar a pel zvoleného způsobu by se vytratil. Takhle je krásné se dojímat právě nad nedořečeným. Nedílnou součástí publikace (která vyšla česko-anglicky a je vhodná pro první čtení v angličtině) jsou Nikkarinovy ilustrace a komiksy (ty ne zcela kopírují vlastní text), které umocňují „naivistický“ naturel celého díla.
Petr Slabý UNI, 2017