K inscenaci PODZEM
Scéna 9/91
Dvě ženy – dva přístupy
Spíše než pověst zakázaného ovoce přitahovala v minulých letech diváky do Branického divadla pantpomimy výlučnost nabídky. Ta měla chuť ovoce málo dostupného i exotického, Tak jak se z divadla na pražské periferii stávalo jedno z center moderní evropské pantomimy. Netřeba zvlášť zdůrazňovat, že dneska je už všechno jinak a že z pověsti se žít nedá. I za přispění pražské dopravy byl Braník hůře dostupný, ale to je vedlejší: když už se člověk pro něco rozhodne, několikeré přestupování mu nevadí a navíc se tímto způsobem z autobusových a tramvajových stanic stávají jakési první foyery plné návštěvníků.
Minulý měsíc jsem se s diváckou výpravou dostal do Braníka dvakrát. Na inscenaci Studia pohybového divadla Bardo Thodol a na představení s názvem Podzem. Možná je to nespravedlivé hodnocení vzhledem k celé průkopnické historii souboru Niny Vangeli, ale kdybych se ocitl v situaci náhodného diváka, zlákaného jeho posledním titulem prvně do Braníka, asi bych podruhé cestu neabsolvoval. Úroveň produkce studia je až příliš závislá na fyzické vybavenosti aktérů a momentální složení souboru skýtá jen neutěšený pohled na disproporci mezi režisérskou vizí a jejím ztvárňováním. Dodatečně jsem pochopil i obdiv Vladimíra Hulce ke skupině Děrevo, diktovaný nesrovnatelným: ostatně stejného názoru byl i proud diváků, mířících ten večer k sousední Rampě, proti němuž jsem se prodíral, jda osaměle do divadla pantomimy.
Vedle ambiciózního projektu Vangeli působí představení Podzem s podtitulem Drama z metra, dojmem příjemně relaxující podívané. Režisérka Marika Míková zde s větším švihem a nápaditostí rozvíjí od předchozí inscenace Matky své objevné vnímání každodenní banality groteskně karikující optikou. Živost odpozorovaných detailů v propojení s loutkářskými postupy a za vydatné pomoci části živě hrající skupiny Už jsme doma (J. Dolanský, P. Pavlíček, M.Wanek) zanechává na rozdíl od Barda povzbudivý zážitek. Takže v Braníku jedna ku jedné- ale jaké divadlo si může dnes takové skóre dovolit?
Richard Erml